Výlet do Adršpašských skal
Na výlet jsme tentokrát vyrazili do skalního města Adršpach. Stejně jako minulý rok jsme byli na výletě dva dny. Sraz jsme měli už v sedm hodin, protože se tam jede přes 4 hodiny a musí se několikrát přestupovat. Jízda vlakem většině z nás nezačala zrovna nejlépe, protože vlak měl cestu do Prahy a byl značně přecpaný. Náladu nám zlepšovala skutečnost, že zanedlouho přestoupíme a konečně se budeme moc zavřít do nějakého kupéčka a užívat si cestu po svém. Kupéčka jsme se ovšem dočkali až při cestě na zpět, ale i tak jsme si mohli konečně sednout. Brzy odpoledne jsme docestovali úspěšně do cílové stanice a po asi 1,5-2 Km trase jsme se dočkali našeho Campu. V porovnání s Campem Apollo z minulého roku to byla značná změna, možná to bylo i z části zapříčiněno počasím, ale areál byl i tak menší a hřiště tam nebylo žádné. Na druhou stranu si zase myslím, že sprchy a jim příbuzné zařízení byla v lepším stavu. Každopádně jsme se po 45 minutách vydali na hlavní část výletu. Zanedlouho jsme došli k bráně skalního města a rozprchli jsme se naobědvat (nebo aspoň já Davem a také Jendou).
Hned na po vstupu nás průvodce seznámil s areálem a naší trasou, pyšně nesl svůj deštník, který ovšem postrádal tu látku která zabraňuje tomu, aby na něj pršelo :D. Po okružní trase s jeho výkladem jsme se dostali až k velkému vodopádu, který ovšem i přes naše znovu a znovu opakované zařvané přání „Kranonoši dej nám vodu“ nezačal fungovat a tak musel technicky zasáhnout průvodce. Poté jsme se vyfotili na skupinové fotce a vyrazili to Teplických skal. Nejdříve jsme se však projeli na loďce po jezeře, na kterém se podle průvodce nacházel nejspíš celý svět. Poté jsme vystoupily a dostaly se do Teplického areálu. Pořád jsme v něm chodily po schodech nahoru a zase dolu a tak dokola… samozřejmě našli se i poměrně rovné úseky ale ty ´schodečky´ se nedají zapomenout. Po nějaké době jsme došli k vysokým, tentokrát regulérním kovovým schodům, které vedli kamsi na vyhlídku. Část třídy se vydala nahoru, prozkoumat úpatí skály, zbytek zůstal dole. Někteří, včetně mě si zahráli schovku, i když to spíše bylo o tom, že kdo vyleze výš, vyhrál. Také jsme došli ke skalám, ve kterých byla vážně zima, dokonce ještě sníh tam měli. Myslím, že se to jmenovala Teplická Sibiř, nebo nějak tak. Nakonec jsem se vsadil s Anetou o to, kdo vydrží být déle potichu. Samozřejmě že jsem vyhrál já, vydržela snad jen něco málo přes hodinu, jen škoda že to byl pouze z hecu a ne o něco.
Každopádně kolem šesté hodiny jsme došli do Campu. Před večeří jsme si pinkali s balonem na volejbal, i když původní záměr bylo si ho normálně zahrát, avšak kvůli absenci hřiště se to nepovedlo uskutečnit. Po večeři začal Jonášův pokus o táborák, a i přes to, že se mu povedl a my jsme neměli co opékat, jsme se u něj sešli snad všichni a začali si nasazovat navzájem krabice na hlavu, nosit se na zádech, ale i jsme si zakopali. Nakonec jsme se šli osprchovat a ´spát´. Tedy spíše jsme jen zalezli do chatek. Myslím, že se tomu stalo tak kolem jedenácté hodiny. Poté následoval asi tak 30 minutový pokus učitelek, abychom zůstali na svých chatkách. Nakonec to však vzdaly a nejspíš usoudily, že to asi nemá smysl a šly spát. Tak se tedy čtyřčlenná výprava ve složení Řehulka-Nácar-Harazin-Procházka vydala k chatce, no jak to slušně říct, na chatku holek, ve které byla i Aneta. Po 20 minutách se ovšem Prochy a Řehy rozhodli chatku opustit, údajně z důvodu, že jim Aneta dávala do pusy její smradlavé ponožky. Na pár minut zavítali také k nám na chatku, kde jsme společně probudili již spícího Kočího, a pak odešli k sobě. Tomáš a Arthur, se také později rozhodli jít spát, ovšem jak se dalo předpokládat, Prochy a Dave si chatku zamčeli a tak byli donuceni přespat na chatce holek….podrobnější info nemám, tudíž nevím, jaké další aktivity se prováděli.
Ráno jsme se všichni stihli probudit zavčasu na snídani. Po ní se někteří odebrali na nedaleké hřiště zahrát si volejbal, jiní zase hráli Poker. Kolem 12 hodiny jsme se sešli na oběd. Ten byl hlášený na 11:45, ale někteří včetně mně se ho dočkali až tak kolem 12:30. Po obědě jsme se odebrali na vlak. Opět jsme museli hodně přestupovat, ale vlaky už na rozdíl od předchozího dne nebyli tak narvané. Nemůžu mluvit za všechny, ale jízda nazpět byla také vydařená, nejspíše proto že jsem byl v Kupéčku s Davem K. i Ř. a Alexem. Před šestou jsme dorazili do Olomouce, rozloučili se, a odešli domů. Nebo teda až na Pavlíka a Kočího, kteří hned poté, co vystoupili, utekli pryč bez rozloučení. Jako vždycky.